27. února 2016

Moje těhotenství aneb jak jsem vyrostla do šířky za 40 týdnů


Použiji sice otřepané, ale krásné a pravdivé sousloví těhotenství je zázrak". S manželem jsme se rozhodli mít miminko hnedka po svatbě (svatba byla v srpnu 2014), ale kvůli našim pracovním povinnostem jsme se rozhodli na něm začít „pracovat“ až v prosinci téhož roku. Pamatuji si ty pocity jako by to bylo včera, když jsem přesně 1. 1. 2015 ráno na záchodě zjistila, že jsem dostala menses. Byla jsem smutná, že to nevyšlo a trochu mě štvalo, že jsem se na Silvestra držela tak zkrátka s pitím, protože jsem měla už týden zpoždění, tak kdyby náhodou. Ale ještě ten den jsem to hodila za hlavu a těšila se na plány, které byly před námi. Tři týdny po silvestru jsme odjížděli s mými rodiči na pravidelnou dovolenou na hory, tento rok do Itálie. Ubytování a lyžování bylo skvělé, všechno vyšlo více než na 100%. Na horách jsme se s manželem hecovali na lyžích v rychlé jízdě, dokonce jsme se i jednou tak škaredě srazili, že můj manžel letěl nejprve vzduchem a pak snad 15m dolů po svahu, bez lyží a hůlek, hlavou dolů a já, odhozená na bok jsem nemohla chvíli vstát, neboť jsem nevěřila, že jsem celá a v pořádku, jaká to byla rána.


Po příjezdu domů váha ukazovala opět několik kilo navíc, co jsem taky čekala. Přes veškeré lyžování se na mě opět podepsala pro mě ta nejhorší možnost stravování – nacpat se na snídani, celý den jezdit a dát si maximálně bombardino nebo svařáček na svahu a potom se opět přejíst na večeři. K tomu si otevřít vínečko a do noci zobat ze stolu italský tyčinky, brambůrky, sýry a klobásku. Nasadila jsem recepty z Mačingové, abych se trochu vyčistila a začala dřít doma s Jillien a Zuzkou Light. Do toho občas spinning (jako instruktorka) a běh na páse ve fitku. Neuběhly ani dva týdny a já si uvědomila, že je konec měsíce a nedostala jsem menstruaci. Hned první těhotenský test ukázal ducha v podobě druhé čárky a já hned druhý den letěla na gyndu, kde mi pan doktor potvrdil, že jsem v pátém týdnu těhotenství. Jenže taky tam pan doktor našel nemalou krevní sraženinu a přikázal dva týdny přestat s veškerým sportem a hopsáním a co nejvíce odpočívat. Takže bye bye Jillien a Zuzko. A to jsem tak dřela. :-(

Dva týdny uběhly, další kontrola ukázala, že je vše opět v pořádku a já se vrátila ke svému milovanému spinningu a chvílemi si zaflirtovala poprvé v životě s jógou. Dny utíkaly, já se cítila úplně v pohodě a stále jsem si vařila často recepty z Mačingové. Ze dne na den jsem ale jednoho rána vstala, do misky s bílým jogurtem jsem přisypala vločky, oříšky a trochu medu, posadila jsem se k notebooku k mému oblíbenému seriálu The Big Bang Theory (takový můj ranní rituál, když manžel je v práci – btw. od porodu už neexistuje) a dala si plnou lžičku do pusy. V tu chvíli se mi tak zvedl kufr, že jsem myslela, že se na místě pozvracím. Rovnou tady Vám řeknu, že ani jednou za celé těhotenství jsem nezvracela, že mi bylo vlastně celou dobu tak nějak dobře, jen jsem trpěla ty první tři, čtyři měsíce takovým zvláštním nechutenstvím na všechno studené jídlo. Nemohla jsem prostě sníst nic, co nebylo nějak ohřáté nebo uvařené. Pamatuji si, jak jsem bloudila po supermarketu a za boha jsem nevěděla, co si mám koupit na jídlo. Já, která nadevše miluji sýry, šunky, zeleninové saláty, kefíry, jogurty apod. 
  
Ještě jsem se nezmínila, že když jsem byla asi v desátém týdnu, manžel mi odjel pracovně do zahraničí na pět měsíců. Ale než odjel, moje stravování bylo ukázkové. Vařili jsme si výborné teplé obědy a večeře. Šunku a sýr jsem dokázala sníst zapečené v pečivu v toustovači a ovoce (ano, nemohla jsem ani ovoce) jsem odšťavnila a šťávu buď ohřívala na způsob čaje nebo ředila horkou vodou. Ale když odjel, začala jsem trávit víkendy u rodičů, kde už se mi tolik nechtělo dbát na příkladný jídelníček. A tam se objevila na stole ráno čerstvá vánočka nebo koláčky, rohlíky s medem, popřípadě krupice nebo palačinky a k tomu hrnek kakaa, které jsem nepila, co jsem byla dítě. Začala pomalu sezóna ovoce a babička začala vařit všechny ty úžasné ovocné knedlíky a kila šla pomalu nahoru i přes to, že jsem se snažila být stále v pohybu. Nejvíce jsem ztloustla za první trimestr. Zatímco ostatní kamarádky díky ranním nevolnostem napřed 4 kg zhubly, já nabrala lusknutím prstu asi 10kg. Pomalu jsem se přehoupla do druhého trimestru, venku začalo být trošku tepleji a já jsem konečně mohla pomalu pozřít všechny ty potraviny, co několik týdnů nešly. Váha se stabilizovala a začala jsem přibírat normálně, někdy mezi kontrolami nic, někdy i 2 kila. 

Celé léto jsem si strašně užívala. Teplo miluji a musím se přiznat, že mi vůbec nevadily ty teplotní extrémy, co tu panovaly. Pro mě osobně, nejlepší co jsem mohla v těhotenství mít. Ráno jsme si oblékla vždycky jen šaty nebo sukni s tílkem, nazula žabky a hurá do práce nebo někam na výlet. Díky těhotenskému vypnutému bříšku jsem poprvé v životě chodila na koupaliště, aniž bych měla mindrák ze své postavy a s krabicí plnou vychlazeného melounu jsem se válela ve vodě nebo na lehátku. Bříško jsem měla namazané 50kou krémem, přikryté mokrým ručníkem, na hlavě klobouk a chytala jsem bronz u vody, na chalupě s rodiči, no prostě kdekoliv. Na začátku srpna se vrátil manžel a měli jsme ještě půlku léta před sebou užívat si to spolu. Podnikli jsme několik výletů, malou dovolenou na jižní Moravě a dokonce jsem na konci osmého měsíce stihla ještě letní fesťák. Sranda byla, že jak jsem opravdu měla jen ty jedny šaty, kraťase, sukni a k tomu pár triček, cestovala jsem poprvé v historii s malým kufrem. A stačilo mi to. 



V 37. týdnu jsem přestala chodit do poradny a byla poslána už na kontroly do nemocnice, kde jsem chtěla rodit. Byla půlka září, venku se ochladilo a já zjistila, že nejenom, že se nevlezu do ničeho teplejšího, ale jako obléct si ponožky, obout si boty a nedej bože si zavázat tkaničky byl pro mě výkon hoden olympijské medaile. Odmítla jsem si na těch pár dní kupovat cokoliv většího, tak jsem manželovi vytahala mikiny a chodila po venku s rozepnutými bundami a kabáty. Smekám před všemi maminami, které si těhotenství prožily přes zimu. To obouvání/vyzouvání zimních bot a neustálé oblékání milionů vrstev oblečení, které si musíte někde půjčit, nebo koupit nové, bych asi nedala. I když jsem si užívala těhotenství do poslední minuty, (spát jsem mohla úplně normálně a nohy mi začaly otékat až pár dní před termínem) začali jsme s manželem praktikovat všechny možné babské rady, jak přivolat porod a těšili se na tu naši malou princeznu. Měla jsem termín 8.10. a Emma se narodila 8.10.2015 v 0:59.

Žádné komentáře:

Okomentovat