23. července 2016

Výlet do Barcelony, část 2.



Letištní autobus nás všechny vysadil na Placa de Catalunya, největším a nejrušnějším náměstí Barcelony. Ubytovat jsme se mohli až odpoledne, a proto jsme si dali, za symbolický poplatek, kufry do nedaleké úschovy a vyrazili na první tour po Barceloně. Na tohle jsem se přesně těšila, procházení a toulání po gotické čtvrti, kávička v zapadlé kavárně a tapas na zdejším trhu. Prostě ta správná dovolená. Nevím, jestli to bylo tím teplem, ale Emma překvapivě prospala i zdejší nejrušnější třídu, kde se potulní prodavači překřikovali s nabídkou jejich zboží, auta troubila a neustále jsme se zastavovali a kochali okolím. Přiblížil se večer a nadešel čas se ubytovat. Z místa, kde jsme měli uschované kufry, bylo naše ubytování asi pět zastávek metrem s jedním přestupem. Žádný problém, za chvíli jsme přece tam. Ale to byl asi jeden z mých největších omylů této dovolené. 


Na zdejší metro mi postačí jediné slovo. Prostě KATASTROFA. Z průvodce jsem věděla, že právě Placa de Catalunya je i největším dopravním uzlem ve městě. Kříží se zde linky autobusů, ze kterých lidé mohou přesedat na několik linek metra nebo vlaků, ale tak složité jsem to nečekala. Než jsme vůbec našli tu správnou cestu k naší lince metra, uběhlo alespoň patnáct minut. Navíc tam bylo neskutečné vedro a vzduch téměř nedýchatelný. Museli jsme se s kočárkem vyloženě probíjet mezi lidmi, nosit ho neustále do schodů a ze schodů. Bezbariérových přístupů tam bylo minimálně a většinou i špatně značené, takže šly lehce přehlídnout. Při prvním nástupu jsme se do metra tak tak vešli. Vůbec se nám to prostředí pro miminko nelíbilo. Opravdu jsem poprvé trochu litovala, kam jsem ji to vzala. To jsem netušila, že právě ten jeden jediný přestup bude ještě horší. Do metra jsme se vůbec nedostali kvůli přeplněnosti. Zkusili jsme čekat dva časové intervaly na další, ale všichni lidé okolo byli tak neochotní, až bych řekla, že zlí, že vůbec nehleděli, že se chceme taky dostat do vagónu. Viděla jsem na manželově tváři, jak začíná pěnit, tak jsme se sbalili, vyšli z metra a raději s kufry došli k našemu ubytování pěšky s pocitem, že už do něj za celou dobu dovolené nevlezeme. 

Protože jsme byly tři rodiny, celkem tedy sedm lidí plus naše Emma, měli jsme pronajatý čtyřpokojový byt, a to cca 50 metrů od Sagrada Familia. Úžasná stavba. Při prvním pohledu nevíte, jestli se Vám líbí nebo jestli je naprosto škaredá. Ale postupem času, jak se nám dennodenně vrývala pod kůži, jsme si ji zamilovali.

Dovolená nedovolená, naše Emma vstává prostě všude stejně a to okolo čtvrté hodiny ranní. Já vím, síla. I když ty rána jsou pro mě už několik měsíců strašná, nestěžuji si, protože zase usíná denně v osm večer a spí celou dobu, bez probuzení, právě až do té čtvrté. Pak si ji přiložím k prsu a někdy, když se poštěstí, po nakojení, ještě usne, tak na hodinku. Tentokrát snad ani jednou ne. První ráno se nám vstávalo velmi špatně. Unavení ještě z předešlého dne a letu se nám vůbec nechtělo z postele ven. Jenže to by nebyla Emma, která se po chvíli začala v posteli mezi námi nudit, mrčet, ječet a pofňukávat. No nic, rychlá hygiena a hurá ven s kočárkem, aby se ostatní mohli vyspat. 

Ušli jsme pár kroků k Sagradě a ten pohled nám opět vyrazil dech. Žádní turisti, žádní prodavači, nikde ani noha. Ticho, prázdno, příjemné svěží počasí. Takhle Barcelonu poznáte opravdu jen v šest hodin ráno. První ráno jsme se procházeli uličkami v blízkosti našeho bydlení, dokud jsme nenarazili na otevřenou pekárnu, kde sedělo už pár místních obyvatel. Od toho okamžiku jsme zde každé ráno, přibližně ve stejnou dobu, snídali čerstvé máslové croissanty s hrnkem výborné kávy a kochali se pohledem na Sagradu a probouzející se město. 
Každý další den se poté nesl v podobném duchu. Ráno, po naší snídani venku, jsme se vrátili na byt, kde jsme si řekli, kdo kam půjde, a domluvili případná místa setkání a každá rodinka se rozešla do jiného koutu města. Já měla naplánovaný na každý den program v jiné části, abych prošla ty nejzákladnější památky. Prošli jsme zdejší parky, trhy, přístav, promenádu kolem pláže a dokonce jsme Emmičce připsali další dopravní prostředek do jejího seznamu a vzali ji na hodinový výlet lodí, v průběhu kterého se po celou dobu smála od ucha k uchu. 

Sem tam jsme si zašli do nějaké příjemné kavárny nebo restaurace a i já, kojící matka, jsem si po domluvě a svolení od naší dětské doktorky poprvé za dlouho dobu opět dopřála mořské plody. Mňam!
Vzhledem k tomu, že jsme brali každou vteřinu ohled na malou, celkový program dne se rovnal tomu doma. Vstávala, jedla i chodila spát jako doma. Takže zatímco zbytek naší party se párkrát vrátil i v ranních hodinách, my Emm koupali denně mezi půl osmou a osmou a v osm již pěkně spala ve „své“ postýlce. My jsme si pak s manželem, se sklenkou sangrie v ruce a dobrým španělským zobáním z oliv, fuetu a sýru, povídali dojmy z uplynulého dne a plánovali ten další.
Barcelona je jedna z mála evropských metropolí, kde si turista může stejně tak užít všechny výsady města, jaké najdete například v Londýně či Paříži, jako i relaxu na dlouhých písečných plážích. My si vzali plavky a jedno odpoledne naivně vyrazili na pláž s tím, že Emmu poprvé smočíme v mořské vodě. Na pláž jsme dorazili okolo čtvrté hodiny, kdy už sluníčko nebylo tak ostré a zjistili, že na barcelonské pláži, kde byla mimochodem hlava na hlavě, poskytuje stín pouze slunečník. Wait for it, slunečník, za jehož pronájem chtěli bez ohledu na denní dobu 10e. Opravdu jsem si chtěla alespoň na chvíli užít koupání v moři s Emm, i za cenu vyhozených deseti euro a tak jsem ji vzala z kočárku a zkusila jí nejprve namočit do vody holé nohy. Už když jsem já vlezla po kotníky do moře, věděla jsem, jak to dopadne. Přesto, že spolu chodíme na plavání už od jejího třetího měsíce a je relativně zvyklá na chladnější vodu, do tohohle moře bych asi nevlezla ani já. :-D Nicméně jsem ji tam zanořila po kolínka a Emmík samozřejmě hned skrčila pusu a začala plakat. Tak šup zpátky do kočáru, sbalili jsme ručník a prošli se alespoň po zdejší promenádě. Ještě, že jsme první nezaplatili za ten slunečník.

Dle našich telefonů, jsme denně nachodili okolo dvaceti kilometrů. Ani Vám to nepřijde, když procházkovým tempem obcházíte krásy města. Přebalovali jsme hodně v kočárku i přes to, že občas v nějaké kavárně byl přebalovací pult. Příkrmy jsem bez problému koupila ve zdejších větších supermarketech, které jsme našli v blízkosti našeho ubytování. Překvapilo mě, že nebyl moc velký výběr a použité suroviny byly totožné s našimi. Etikety byly pouze ve španělštině, a i když španělsky neumím, lekce šlo odvodit, že tam není přidaný cukr a je použito pouze 100% ovoce, popřípadě zelenina a maso.  Naopak mě překvapila cena. Kupovala jsem balení 2x250g, u kterého jsem usoudila, že je nejlepší a přišlo na necelé 1,5e. Taky jsem zavadila očkem na plíny a sunar a asi byste je nepořídili pod 20e. Ale záleželo hlavně i na značce.

Z čerstvého ovoce jsem kupovala banány, broskve a žlutý meloun. Zamrzely mě vysoké ceny manga, avokáda a podobných druhů ovoce, na které jsem se těšila, že s Emm vyzkoušíme právě ve Španělsku. 

Na metro jsme nakonec nezanevřeli a dali jsme mu druhou šanci. Jediné na co jsme si dávali velký pozor, abychom nechodili do metra mezi 17-18h, kdy se Španělé vrací z práce a kdy je tedy největší nápor lidí a taky jsme již nechodili do zastávek, kde se sbíhá více linek metra. Raději jsme vystoupili o zastávku dříve a zbytek došli a naopak. S těmito zásadami se nám v metru již cestovalo úplně bez problému. Jen ten teplý vzduch a pramálo výtahů musí ještě vyřešit do naší příští návštěvy, kterou určitě ještě někdy uskutečníme, protože Barcelona má rozhodně ještě co nabídnout!


Žádné komentáře:

Okomentovat