19. října 2016

Pokračování mojí cesty za štíhlejším já 3. část


9. měsíc od 14. září
Jak jsem psala posledně, moje první jídlo, v novém domově v Německu, byla opečená klobása s bramborem. Docela jsem si pochutnala. :-D Druhý den, hned od rána, mě čekalo seznamovací kolečko s okolím našeho domu. Manžel mi ukázal, kde pracuje, zajeli jsme do obchodu, udělat větší nákup, konečně jídlo trochu podle mých představ, a zašli jsme si na oběd. Odpoledne jsem se procházela a z ničeho nic jsem cítila, jak mi natéká nos a musím se vysmrkat. Jenže smrkání nemělo konce. O chvíli později mě začala neskutečně bolet hlava a večer už jsem cítila „knedlík v krku“. Byla jsem šíleně unavená a po uspání Emmi jsem si šla také lehnout. Jak si asi umíte představit, noc byla strašná. Hned po zalehnutí se mi ucpal nos a já neměla nic, co by mi mohlo ulevit. Ráno už nebylo pochyb o tom,že mám rýmu jak trám. Bylo mi na umření! Sama v „cizím domě, vesnici a státu“. Odpoledne jsem se s Emmou sbalila a šla do vedlejší vesničky, hledat lékárnu. Naštěstí jsem brzo zahlídla ukazatel na Apotheku a po chvíli ji i našla. Sice jsem se snažila paní lékárnici anglicky popsat co potřebuji, ale podle mě, když mě viděla, nebylo slov ani potřeba. Sotva se za mnou zavřely dveře lékárny, narvala jsem do sebe vše, co mi prodala. Po chvíli se mi uvolnil nos a já zažila úplnou euforii.


Z této rýmy jsem se vzpamatovávala přesně týden. Dala mi dost zabrat, a tentokrát mi bylo opravdu na umření. Jako bych byla chlap. Vždycky mě úplně fascinuje, jak platí rčení, že léčená rýma trvá týden a neléčená sedm dní. Po této době jsem se chtěla pomalinku vrátit i ke cvičení, ale vůbec se mi nechtělo. To je další věc, co u mě platí 100%. Vždycky, když jsem rozjetá, daří se mi přesně co chci, baví mě cvičení i vaření, přijde něco i nějaká kravina, která mi to rozhodí a těžko se mi vrací. Teď to byla tahle prokletá rýma, a i když jsem předtím byla do všeho tak nadšená, nemohla jsem se donutit zase pokračovat. Po přibližně deseti dnech pauzy a troše „prasení“ v jídle, jsem to ale musela překonat. Nechtělo se mi hned dřít do roztrhání těla. Dala jsem si pár dní po sobě pár stretchingových videí se Zuzkou, nějakou jógu a jakmile jsem se na to zase cítila, vrhla jsem se do toho zase na max.


10. měsíc
ŘÍJEN! Za chvíli má Emma rok. Nechápu to. Vím, že to tak má každá maminka, ale musím to říci i já. Moje dítě, které jsem porodila podle mě teprve včera, bude mít rok. Přes den v hlavě plánuji oslavu, která bude v ČR, v noci vymýšlím výzdobu a hledám recepty na můj, tedy Emmin, první narozeninový dort.

Zase balím, ale tentokrát jen malý kufr. Jedeme domů do Česka, oslavit narozeniny toho našeho zázraku. I když jsem doma nebyla jen pár dnů, připadalo mi to, jako bych tam nebyla celou věčnost. Ze srandy jsem hned po příjezdu stoupla na váhu, kterou jsem do teď neviděla, malinko to kleslo - 63,1kg. Míry jsem nechala až na 8. října. Na den, kdy jsem přesně před rokem rodila s váhou někde okolo 85 kg.

Výzdobu na oslavu jsem měla nakoupenou a nachystanou, teď už jen zabalit dárečky a upéct dort. Nadávala jsem, že jsem se od manžela nechala ukecat k tomu, že ho upeču vlastnoručně. Neměla jsem možnost si to vyzkoušet. Receptů bylo na internetu tolik, že jsem nevěděla, jaký vybrat. Nakonec jsem zkombinovala tři různé do jednoho a vyrazila nakoupit suroviny. Co se týče výroby dortu, byla to moje úplná premiéra. Když jsem pekla první korpus, byla jsem smířená, že bude oslava bez dortu. U druhého korpusu už jsem si říkala, že budeme mít ke kávě alespoň suchý piškot. U krému jsem nervačila, že se zdrcne, že bude hnusnej, že nikomu nebude chutnat, že budou lidi nadávat na zrníčka malin co jim lezou do zubů, že, že, že… Prostě všechny možné, hrozné představy.

 Při zdobení mi celkem pomáhal manžel. Je levák a co znám jeho i ostatní leváky v mém okolí, mají prostě na tyhle věci nějaký talent a cit. Ale pak, asi po osmi hodinách šaškování v kuchyni jsme ho společně dokončili a já cítila neskutečnou hrdost, že jsem upekla dort. Ještě jsem neměla vůbec ponětí, jak bude chutnat, ale vypadal nádherně. Byla jsem na sebe pyšná a taky velmi ráda, že jsem ho upekla JÁ a neobjednala někde u cukrářky.

Následující den byla oslava. Oběd pěkně česká klasika od maminky - vepřová pečeně se zelím a domácím knedlíkem a odpoledne již zmíněná akce s celou rodinkou. Nervozita ze mě opadla až s rozkrojením dortu. Vypadal báječně i vevnitř a chutnal naprosto božsky. Půlka rodiny si přidala, což jsem asi zažila poprvé, že si někdo od nás sám od sebe řekne o ukrojení dalšího kusu dortu. A já byla mezi nimi. Několik týdnů bez sladkého a teď dvojitý nášup. Ale zasloužený. Ten den mi bylo moc krásně. Po dlouhé době celá rodina pohromadě. Přišly i obě dvoje mých prarodičů, kterým je každému už přes osmdesát a bavili se, chutnalo jim, chovali si Emmu a užívali si celkově tu pohodovou atmosféru, která ten den byla přímo pohádková. 


V týdnu jsem si stihla zacvičit jen párkrát. Jinak jsem se doma ale nezastavila. Furt bylo něco. Hodně jsme kvůli zařizování jedli i mimo domov, ale snažila jsem se vždy najít něco alespoň trochu zdravého. Alkoholu jsem se taky nevyhýbala a dopřála si pár litříků burčáku. Ten já úplně nejvíc zbožňuji. Minulý rok jsem se jako těhotná jen na všechny okolo dívala a teď, kvůli přestěhování, mě taky burčáková sezóna míjí. Ale za ten týden doma si to musím trochu užít.


Je tady 8. října, beru do ruky metr a jdu zjišťovat, co se přihodilo za poslední měsíc. Cvičení jsem moc nedala kvůli nemoci a navíc oslavička, kde byl dort, vínko a nějaké to zobání.


váha
paže
prsa
pod prsy
pas
nejširší  bříško
boky
stehno
14. září
63,8 kg
28 cm
91 cm
76 cm
71 cm
86 cm
92 cm
52 cm
8. října
62,8 kg
28 cm
93 cm
75 cm
71 cm
86 cm
94 cm
52 cm
ROZDÍL
1 kg
0 cm
+2 cm
-1 cm
0 cm
0 cm
+2 cm
0 cm

Závěrem

Říká se, že číslo na váze je jen číslo. U mě to platí několikanásobně! Jde to vidět i na mých průběžných výsledcích. Někdy váha ukazuje méně než při předchozím vážení a při tom se nehnul ani centimetr nebo jsem dokonce „ztloustla“ objemově. To se u mě děje hlavně v obdobích, kdy nestíhám a flákám jídlo. Pak, i když cvičím a dřu jak blázen, stejně se s tělem nic neděje. Vím to o sobě, snažím se na to dávat pozor.



váha
paže
pod prsy
pas
nejširší  bříško
boky
stehno
8. října 2015
+- 85 kg
xxx
xxx
xxx
xxx
xxx
xxx
4. ledna 2016
74,5 kg
31 cm
85 cm
82 cm
100 cm
103 cm
60 cm
8. října 2016
62,8 kg
28 cm
75 cm
71 cm
86 cm
94 cm
52 cm
ROZDÍL
-22,2 kg
-3 cm
-10 cm
-11 cm
-14 cm
-9 cm
-8 cm


Ale i tak jsem z některých výsledků nadšená. Stehna. Supr! Úplně jsem zuřila, jak jsem v těhotenství viděla, jak kynou. Hubené, dlouhé nohy. To byla moje chlouba odjakživa a když jsem z vrchu vídávala, jak jsem ke konci těhu narvaná ve všech riflích a legínách, byl to pro mě hnus.
V hubnutí mi dělalo i velkou radost sledovat jak ubývají centimetry v pase. Úplně se mi tím měnila před zrcadlem celá postava, jako celek. Rýsovala se silueta a ani tak pak nevadilo, že mám ještě prsa a boky. No a záda. Tady není třeba slov, fotka řekla vše.

Naopak spodní bříško bude můj celoživotní boj. Budu se snažit, ale nějak nevěřím, že někdy bude ploché či zpevněné. Vím, že se buchty pečou v kuchyni a né v posilovně. Ale jak se opakuji ve svých článcích, jídlo, jídlo, proklaté jídlo. Myslím si, že vím, jak a co mám jíst, ale je to prostě moje Achillova pata. Taková moje osobní prohra. Ale nic nevzdávám! 

Přeji Vám všem úspešnou cestu za Vaši vysněnou postavou a pokud se chcete na cokoliv zeptat nebo podělit o svoje myšlenky, názory, nápady, pište dolů do komentářů. Hezký den Renča a děkuji, že mě čtete!






Žádné komentáře:

Okomentovat