15. února 2017

Prý, že střepy přinášejí štěstí


Je 14. února a já hned od rána nestíhám. Naše úterní klasika. Ale co mě ten den ještě má potkat, to jsem mohla jen hádat.
 
Ráno vstávám za zvuku štěbetání naší Emmičky. Říkáme ji surikatka, protože se vždycky ráno po probuzení posadí, vzpřímenou hlavou se rozhlíží doprava doleva  a povídá a povídá. No, a protože je úterý, den, kdy pravidelně plaveme už od 9h v nedalekém bazéně, začíná nestíhačka. Emm na nočník, ranní hygiena, obléct, nasnídat, nachystat zbytek věcí do tašky. Já to samé, v bledě modrém, plus hrnek kafe,  ještě doskládat a zapnout myčku a už skáčeme do auta a frčíme na plovárnu. Tam už pohodička, užíváme si vody, já nespouštím paní  instruktorku z očí, protože holandština jde jaksi mimo mě, potápíme se a hrajeme si s ostatními dětmi.