22. května 2017

JSME V TOM, ZASE! - Jak to bylo na úplném začátku


Začátek února jsem celkem flákala. Byla jsem jednou běhat, dvakrát jsem zkusila různé lekce spinningu v našem okolí a bylo to vážně supr. Zase sedět na kole. Ale být na druhé straně sálu prostě není TO, co mě úplně naplňuje. Musím vymyslet cestu, jak se i v Německu vrátit na spinning, ale jako instruktorka, ne jako zákazník. No a snad jen dvakrát jsem si zacvičila doma s mým milovaným švihadlem. Do toho jsem si udělala, myslím, jasno v jídle. Nechala jsem si odborněji poradit s tím mým proklatým jídelníčkem a konečně jsem viděla černé na bílém, že opravdu musím začít jíst více, jinak můžu cvičit do aleluja a nic z toho nebude. Tak jsem začala jíst dle rad, a i když jsem teda neplánovaně zhřešila a dala si i ten dortík a jeden cupcake, hlavně že jsem se dušovala, jak umím být silná, číslo na metru okolo bříška se pohnulo po dlouhé době směrem dolů. No a pak jsem si klasicky řekla, že to teda takhle nenechám, když vidím, že to zase po dlouhé době jde, nemůžu takhle vyvádět a zítra zase začnu poctivě cvičit. A protože opravdu miluji posilování kombinované se skákáním přes švihadlo, jsou to skvělé workouty, které vás za pár minut nádherně zpotí, přece jenom jsem si raději šla udělat těhotenský test, abych to naše „snažení“ o miminko nevyskákala.

22. 2. 2017 Odhodlání na cvičení zase nabralo plné obrátky, zítra se do toho pustím totálně.Jsou čtyři hodiny odpoledne a já vycházím z koupelny s těhotenským testem. Zatím je tam jen jedna čárka. Scházím dolů do kuchyně a hlavou se mi honí myšlenky na půl smutné, že to nevyšlo a na půl optimistické, že mám alespoň  další šanci, testovat na sobě nový, navýšený příjem jídla a do toho si trochu máknout. Začínám si vařit kafe a ve chvilce času jdu kouknout na test, už jsou to tři minuty a asi ji tam vidím jen já, ale je tam úplně slabounká, druhá čárka. Mám deja-vu. Stejného, nepatrného ducha jsem měla před rokem a půl s Emmou. Tak že by? Manžel tomu nevěří, nechce se těšit zbytečně a tak se domlouváme, že tomu necháme pár dní a test uděláme znovu.

23. 2. 2017 Dnes by měla přijít menstruace. Uvidím pár dní a pak když tak použijem další test. Chci cvičit, ale přece jenom s rozumem. Vybírám si od Zuzky Light sérii 15 Minutes Fit Slide a beru to pěkně od začátku. Po chvilce už jsem krásně durch a rozhoduji se k tomu přidat ještě jeden kraťounký workout na ruce a záda. Žádné hopsání a poskakování. Po půl hodině cvičení se cítím úžasně, bolí mě ruce a těším se na zítra, na cvičení číslo dvě.

24. 2. 2017 Dopoledne jsme si zašly s Emmikou na bazén. Lekce probíhala normálně, jen při vytahování z vody jsem cítila, všechny ty svaly na zádech a rukou, které včera dostaly zabrat. Menstruace stále nepřicházela, a tak jsem si dala po příjezdu domů workout č. 2, který byl krutě náročný. Opět na kliky a plank. Utáhla jsem to tak na 50%. Zítra nechám ruce odpočívat a jen se protáhnu s nějakou jógou. Celý den cítím mírný tlak v podbřišku, který mívám právě před M., tak jsem stále v napětí.

25. 2. 2017 Od rána se cítím velmi dobře. Během dopoledne jsem pouklízela celý dům a ještě před obědem si stihla zacvičit. Jelikož mě po posledních dvou cvičeních ještě pekelně bolí ruce a svaly na zádech, rozhodla jsem se pro power jógu, opět od Zuzky Light. Nikdy jsem tohle cvičení, od ní, nezkoušela, a tak jsem to vzala od začátku. Upřímně, nuda. Dlouhé vysvětlování cviků, které budou následovat a celkově bez šťávy. Dnešek beru spíše jako odpočinkový den. Odpoledne jen krátká procházka s Emmou. Hrozně furt fučí vítr. Hned jak bude lépe, musím vyběhnout. Už se těším.

26. 2. 2017 Manžel mě ráno přemluvil, ať už si konečně udělám ten druhý test. Já chtěla ještě pár dní počkat, ale přemluvil mě. Hned asi po třiceti vteřinách se tam objevila TA druhá čárka tak jasně, že už není pochyb. JSME ZASE V TOM! No, a za odměnu jsem dostala hned doma přímý rozkaz se převléct a vyrazili jsme všichni na menší projížďku na kole. Před obědem jsme měli opravdu jen chvíli, takže místo běhu jsem za 75 minut ujela pozvolným tempem 22 km.

27. 2. 2017 Pondělí. Začíná mi docházet, že jsem těhotná. A první myšlenky, opět matka roku, se stočily k jídlu. To si zase více jak rok nedám tatarák? Aperolka, sushi a jiné moje dobroty?! No Reni, máš co jsi s manželem chtěla. Aktuální míry 64kg a nejširší břicho 85 cm, pas 70cm, paže 28 cm, boky 96 cm, stehno 53 cm, hrudník 76 cm. Dopoledne jsem stihla v rámci procházky nakoupit a poté si trochu zacvičit. Třetí video 15 Minutes Fit and Slide zaměřené snad jen na nohy jsem těžce nedávala a ani mě to moc nebavilo. Po odcvičení jsem průbla ještě dvanáctiminutovku na ruce a záda. To už bylo mnohem lepší. Odpoledne prochajda, na které jsme potkali stánek s pivem a německými preclíky. Manžel si dal pivčo a já s Emm napůl preclík.

28.2.2017 Šla jsem se objednat na gynekologii a ještě ten den mě vzali. Po odběru moči a krve mi potvrdili mou teorii o těhotenství, ale na definitivní potvrzení ultrazvukem si budu muset ještě dva týdny počkat. Pan doktor se mnou prošel nejzákladnější informace a trochu mi objasnil systém kontrol a vyšetření v Německu. Domů jsem dostala materiály na prostudování, všechny v němčině, google překladač se zapotí, a datum příští kontroly. Odpoledne jsem si skočila na hodinu jógy a hned byl den krásnější.

2. 3. 2017 Tento den jsem měla energie na rozdávání. Ráno jsem si s Emm zašla do vedlejšího města na trh a poprvé jsem si sedla v kavárně na zahrádku a vypila si v klidu capuccino, zatímco Emmik hodovala na bagetce z pekárny. Ještě dopoledne jsem si pak stihla zacvičit a po obědě už jsme obě odpočívaly v posteli. Odpoledne procházka po vesnici, a jelikož jsem měla náladu opravdu skvělou, udělala jsem manželovi na přivítanou z práce čerstvé vafle s marmeládou a šlehačkou. Já odolala a ani jednou si nekousla.

3.3. 2017 Gruntuji celý dům, odpoledne k nám přijedou kamarádi, kteří se pár dní zdrží, a já potřebuji ještě převysát a vytřít všechny pokoje. Ještě stíhám procházku spojenou s menším nákupem. Po odpoledním spánku už nikam nevyrážím, jen se oblíkneme a jdeme s Emmi něco kutit na zahradu.

3.3 – 7. 3. 2017 Tyto dny máme naši milovanou návštěvu. Neví, že jsem těhotná a tak se s manželem snažíme dělat, jako že nic. Když se někde pije, jsem já ten „dobrovolník“ co to teda odřídí a kávu nenápadně střídám za bezkofeinovou. Jsem celkem dost unavená, takže nedávám večerní vysedávání, kecání a ponocování, ale naštěstí se mohu vymluvit na Emm, přece jenom vstává denně kolem šesté hodiny ranní. Nejhorší je ale bolest, nebo spíše takový nepříjemný tlak v podbřišku. Občas, když vstanu, například z gauče, mě tam ještě k tomu úplně brutálně píchne a já i nahlas syknu. Už aby byla ta zatracená kontrola, abych věděla, že je vše pořádku.

7. 3. 2017 Před cestou na letiště se poprvé probouzím s „nějakým“ stavem, který bych zdánlivě přirovnala k těhotenským nevolnostem. Už je to tady zase. Chjo. Žaludek na vodě a naprostá nechuť cokoliv sníst. Ale vím, že musím. Jedu kamarády zavést na letiště a pak rovnou na hraní s Emmi. Doma budu až na oběd. Soukám do sebe špaldovou krupici s kapkou medu a oříšky a na cestu si mixuji banánové smoothie, kdybych na něj náhodou dostala chuť. 

Ještě mám poslední dny neustálou žízeň. Každou chvíli musím pít. Ale přesto, že čistou vodu piji stále, najednou ji už nemůžu ani vidět. Dělám nálety na obchod a kupuji kartony perlivé vody. Doma střídám vodu z kohoutku s čistou perlivou vodou  s citrónem a teď nově i naředěnou s jakousi šťávou pro těhotné z DMka. Má být plná vitaminů a jedno balení, 700ml, vám vydrží 4-5 dní.

8.3. 2017 Emminka má 17 měsíců, jupííííí.
Do tohohle dne jsem se probudila strašně unavená a s žaludkem na vodě. Celý den posedávám kde můžu. Zvládla jsem vysát půlku domu a po oběde jsem si zalezla do postele. Odpoledne jsem měla hodinu jógy, která byla velmi jednoduchá a tak jsem to nějak zvládla. 

A je to tady, pro mnohé těhulky prokletý první trimestr. Je mi blbě od rána do večera. Ráno se soukám z postele, jako kdybych propařila celý víkend. Jídlo do sebe ráno nedostanu, tak alespoň usrkávám horký čaj a choulím se na gauči pod dekou. Emmička samozřejmě nic nechápe, a tak kolem běhá a hraje si a snaží se mě jakkoliv zapojit.

Příštích několik týdnů jsem dokázala sníst jen teplé jídlo. Ovoce a zeleninu jsem nedokázala pozřít a jogurt či kefír už vůbec ne. Naopak se ze mě stal polévkový maniak a zapíkač toastů. Do toho ta šílená únava. Skoro každý den jsem si musela jít lehnout s Emmou po obědě a stejnak, jako by se to nestalo. Nechápu to, při tom při minulém těhotenství jsem vstávala skoro denně do práce a zastávala plno jiných věcí. 

Tak, jak jsem si slibovala, že tohle těhu budu sportovat ještě více než v tom minulém, tak opak je pravdou. Co mi začalo být zle, neudělala jsem ani pohyb navíc. Vzhledem k neustálému pocitu na zvracení a té proklaté únavě jsou procházky a hraní s Emm aktuálně mým vrcholovým sportem. Navíc venku bylo tak hnusně, že se mi tam prostě nechtělo. Furt pršelo, foukalo, teploty proklatě nízko a mě prostě chybělo to sluníčko, které by mě třeba trochu namotivovalo se jít alespoň svižně projít.

Tak snad tohle skončí tím prvním trimestrem a já se trochu vzpamatuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat