15. června 2017

První trimestr - rekapitulace



První trimestr je zdárně za mnou, a jelikož jsem teď někde okolo 20. týdne těhotenství, mohu na něj zpětně zavzpomínat. 

Jak již víte, nebylo mi úplně nejlépe. Do zvracení jsem neměla daleko a rozběhnutá k umyvadlu/dřezu jsem byla několikrát, ale nikdy k tomu doopravdy nedošlo. Občas mi bylo tak zle, že jsem si říkala, jestli by nebylo lepší fakt zvracet, ale po pár rozhovorech s kamarádkami, které si prošly tou ještě horší fází jsem se i zastyděla, na co si vůbec stěžuji. 

To, na co jsem si ale opravdu stěžovala, bohužel chybně jen svému manželovi a mamince, byly neskutečné, téměř celodenní bolesti hlavy a pocit neustálé únavy. I přesto, že jsem se snažila stále pít, velmi často jsem chodívala s Emmou po obědě spát, nepomohlo to. Někdy jsem se po probuzení cítila ještě hůře. Panu doktorovi jsem to neřekla, připadalo mi, že to je přece normální se takhle cítit a zkoušela jsem s tím bojovat sama. Vzhledem k tomu, že si Emmika jaksi nenechala vysvětlit, že mi občas není do zpěvu, všechny mé trápení s žaludkem, hlavou a únavou musely jít stranou. Teď a tady chci smeknout před všemi maminkami, které opravdu stráví první trimestr a někdy i déle, jak se říká „s hlavou v záchodu“ a do toho se ještě doma starají o děti. Však to všechny znáte, úklid domácnosti, nákupy a ostatní povinnosti v tu chvíli vem čert, ale to dítko, které je s vámi doma, vyžaduje Vaši pozornost, musí se najíst, posadit na nočník, jít ven či na hřiště.

Pamatujete na článek „Ty vole, ty máš ale kozy!“ No, tak je to tady zase, ale tentokrát asi tak třikrát dříve než posledně. Bohužel se to neobešlo bez bolesti, a tak jsem docela dost často, hlavně na večer, skuhrala, jak mě šíleně bolí prsa. No a moje výborná, skvělá a taky hodně upřímná kamarádka si samozřejmě opět nemohla nechat tuto větu pro sebe a vpálila mi ji do ksichtu hnedka, co mě viděla. A to jsem zahájila náš rozhovor celá smutná, jak je to strašný, že jsem v 10tém týdnu a už mám regulérní těhu pupek a ona mi místo toho narovinu řekla, že to nemusím řešit, že si toho nikdo přes ty kozy stejnak nevšimne. Takže už zase při oblékání pláču, že mám podprsenku velikosti plachty a vypadám v prádle jak stará babka. A neustále tvrdím, že celé léto zůstanu zavřená doma a nevytáhnu paty z domu. A že nevkročím na bazén, ani si neoblíknu žádný letní oblečení a že a že a že…..

No a aby toho nebylo málo, ke konci prvního trimestru jsem začala dostávat křeče do rukou, hlavně v oblasti paží. Doprovázela to bolest svalů, jako kdybych den před tím zvedala stokilová závaží. Když už jsem kolikrát měla slzy v očích a nemohla uzvednout ani vlastní dceru, svěřila jsem se tentokrát panu doktorovi. Ten mi předepsal hořčík. Jak jednoduché, že? Doporučil mi také vzít si paralen, kdyby mi bolest opravdu znepříjemňovala denní povinnosti. Asi za tři dny užívání hořčíku, nejenom, že bolest v rukou odezněla, ale skončily mi i bolesti hlavy a únava značně polevila. Přestala jsem mít takovou tu vyloženě potřebu si jít lehnout. Tak teď by mě jen zajímalo, jestli to byla náhoda, nebo to bylo vše spojené s nedostatkem magnezia v mém těle. A proto Vám radím nastávající maminky, jestli Vás jen trošku něco trápí v těhotenství, i ta blbá únava, řekněte to svému gynekologovi, třeba Vám chybí nějaký ten vitamínek, jako mě, a aniž byste se trápily další dny, uleví se Vám. Já teď lituji, že jsem se o tom nezmínila dříve, protože jsem mohla fungovat úplně jinak.

Teď, když Emma po obědě spí, si místo trápení v posteli užívám chvilky volna. Někdy si uklidím, nachystám co je potřeba. Asi po sto letech jsem si konečně rozečetla knížku a někdy prostě jen zapnu televizi, dám si nohy na stůl a vypínám mozek se seriálem Přátelé. Škoda jen, že to moje dítě spí tak maximálně hodinu… Ale nestěžuji si, protože alespoň chvilku spí.


Žádné komentáře:

Okomentovat