2. května 2018

Moje cesta s WHOLE 30




Tak už je to za mnou. Těch třicet dní uteklo celkem rychle a musím nesměle říci, že jsem nenarazila na žádný problém. S holkami mám stále něco na práci, takže nebyl čas na nějaké dlouhé přemýšlení, co nakoupit a uvařit. Vzala jsem to velmi jednoduše. Většinou jsem vařila osvědčené klasiky z našeho rodinného jídelníčku a jen je poupravila tak, aby splňovaly pravidla whole. Přiznám se, že mi po dlouhé době opravdu sedl nějaký režim. Asi už jsem na sebe potřebovala něco přísnějšího, s pravidly a omezeními, s nějakým řádem, kterého se můžu držet a vědět, že nesmím zaškobrtnout. Za sebe jsem moc spokojená. Všechno mi vyhovovalo, cítila jsem se a stále se cítím báječně. Pár kamarádů z okolí mi nezávisle na sobě řeklo, že vypadám spokojeně a “jen zářím”. Jestli je to změnou jídelníčku, nebo tím sluníčkem a teplem, které miluji a vím, že mi tohle počasí dobíjí baterky na tisíc procent, to netuším. 
 
Jak už jsem psala v minulém článku. Na tenhle program jsem se, co se týče informovanosti, celkem poctivě připravila. Nic jsem neuspěchala, všechno si v hlavě nejprve srovnala, promyslela a až jsem se cítila, že do toho chci jít, začala jsem. Jednoho dne jsem si zašla nakoupit takový základ do lednice – celé kuře, kuřecí prsa, krůtí prso, mleté hovězí maso a vejce. Přihodila jsem zeleninu, kterou jím jak za studena, tak po tepelné úpravě, houby, pár kousků ovoce a dva pytlíky kešu ořechů. 

V knize Whole30 je plno zajímavých nových receptů i ukázkový jídelníček na prvních 7 dní. Recepty z něj však byly všechny úplně nové a nechtěla jsem se jimi, hlavně na začátku, zatěžovat. Mám dvě malé děti a manžela, se kterými chci trávit čas, tak není tolik prostoru na experimenty. Přesto jsem v průběhu toho měsíce vyzkoušela i něco nového a to budu vařit i nadále.

Na první den jsem chtěla být připravena předem, aby mě nic nezaskočilo a nic neodradilo. Den dopředu jsem si navařila plno vajec na tvrdo, upekla celé kuře a udělala jednoduchou kuřecí směs se zeleninou. Večer jsem šla spát s největším strašákem celého whole – ráno už si nedám kafe s mlékem. To bude bolet!

Den 1. a 2.
Proběhly úplně bez problémů. Jídla jsem jedla velmi jednoduchá, postupně jsem ladila velikosti porcí, abych neměla mezi jídly hlad, a dohledávala ještě nějaké informace k velikosti a rozložení porcí, množství tuku a bílkovin. Tyto dny jsem si musela připravit i odpolední svačinku, protože jsem měla hlad. Žádné nežádoucí příznaky jsem na sobě nepozorovala. 




Den 3.
Tento den jsem měla hektický. Od rána do večera jsem se nezastavila. Takže jsem byla ráda, že mě „zdržely“ jen tři jídla a jela jsem dál.

Den 4. a 5.
Tyto dny jsem si všimla, že mě dost pobolívá hlava. Snažila jsem se tedy pít každou volnou chvíli, ale nějak v pozadí, mě ta hlava neustále zlobila. Co bylo spíše horší – moje podrážděnost a umění mé dcery vytočit mě úplně snad každou věcí, kterou udělala. Držela jsem se zuby nehty, protože někde tam vzadu v hlavě jsem věděla, že tu plastelínu drolí po pokoji každý den, že je u ní normální dlabat vnitřek rohlíku zrovna když jsem vysála, a že se bude válet po Ellince, i když jsem jí už snad milionkrát vysvětlovala, že to nesmí. Prostě moje nervy si ty dva dny zkusily svoje. Ale ustála jsem to. Jediné, co mne fakt štvalo úplně maximálně bylo to, že to kafe bez mléka je tak hnusný!!!

Den 6. a 7.
Problémy předchozích dnů byly pryč. Znovu jsem byla spokojená a usmívala se. Jídla mi chutnala, velikosti porcí jsem vyladila, takže nemívám hlad. Dobrá nálada mě neopustila a ve volné chvíli jsem si v rychlosti prošla recepty z knihy a vypsala seznam na nákup. Dostala jsem konečně chuť a energii zkusit uvařit něco nového. V obchodě jsem sáhla po mandlovém mléku, to černé kafe se prostě nedá pít!

Den 8.
Od teď ho tedy piju s mandlovým mlékem. Docela to ujde. Zkusila jsem uvařit nové jídlo. Kromě knihy je spoustu úžasných receptů na webové adrese www.paleosnadno.cz . Při procházení internetu jsem narazila na informaci, že je opravdu důležité mít na talíři vždycky přidanou porcičku tuku ve formě hrsti oliv/ořechů, polít zeleninu poctivě oliváčem, nebát se domácí majonézy nebo sníst půlku, či celé avokádo. Prostě ty tuky v jídle opravdu nepodceňovat a dát tělu potřebnou energii. Když jsem mu vzala sacharidy.

Vaječná omelete s rozmixovaným špenátem
Pečený bůček v tomatové omáčce
Den 10. až 15.
V těchto dnech jsem podle knihy měla prožít nejtěžší dny. Chutě praštit s programem, zahánět nehorázné nutkání dát si něco dobrého, nemít chuť celkově na jídlo a už vůbec ne na jídlo dle whole. Nic takového nepřišlo. Začínám si úplně maximálně užívat vše, co jím. Z pocitu „ach, to avokádo musím nějak sníst“ se dostávám do „miluji avokádo“. A to samé zažívám s batáty. V minulosti jsem je občas koupila a snažila se s nimi poprat, ale nebylo to ono. Podle knihy jsem si batát zkusila připravit na pět způsobů, z nichž jsem si minimálně dva zamilovala, přičemž všechny zbylé jsou také k jídlu. 


Pečený pstruh s batátovou přílohou a domácí majonézou

V tyto dny jsem bez problému zvládla návštěvu u babičky, kde se celá rodina cpala její domácí bábovkou, návštěvy kaváren, kdy moji kamarádi přikusovali ke kávě nějaký dortík, ale že by mě trápily nějaké hrozné chutě na sladké, jsem nepocítila. Vše jsem měla pod kontrolou. Také jsem jedla několik obědů mimo domov. Ty jsem měla poctivě připravené předem. Bezproblémová byla i cesta do Německa, jíž jsem absolvovala sama s dětmi. Vezla jsem s sebou tašku jídla, kde byly tři velké krabičky pro mne, a také jídlo pro dceru.

Den 16. až 21.
Po čtrnácti dnech jsem zpět v Německu. Pár kamarádek poznamenalo, že jsem zhubla. Dělalo mi to dobře, a také utvrdilo, že mám pokračovat dál. Zvládla jsem bez problému i jeden večírek, na který jsem si s sebou nepřivezla žádnou svoji večeři. Prostě jsem to riskla s tím, že buď se vymluvím na Ellinku a odjedu, nebo si tam zkusím něco najít. Měla jsem štěstí! Na stole mezi dobrotami bylo i pečené vepřové koleno, nakrájená zelenina a misky s čerstěi uškvařenými škvarky. Ty jsem nejedla možná i patnáct let. Bože, já se jich nemohla nabažit! A ostatní popravdě taky ne. Byly ještě vlažné, jemně osolené a nádherně křupavé. Mňam! 

Den 21. až 30.
Poslední dny se odvíjely v podobném duchu, jako ty předchozí. Jídla mi maximálně chutnala a vyhovovala. Kdo mne viděl jíst, nechápal, co do sebe cpu za množství a skladbu potravin. Ve vaření a servírování jídla už jsem byla zběhlá. Přesně jsem věděla, co chci mít na talíři. Dvakrát jsem poobědvala v restauraci. Ohledně jídla nebyl žádný problém. Vybrala jsem si vždy maso s grilovanou zeleninou a k tomu doobjednala malý zeleninový salátek. Obsluze jsem vysvětlila/zalhala, že trpím intolerancí laktózy, a že tedy prosím, aby vše bylo připraveno na olivovém oleji a nepřišlo do styku s mléčným produktem, jako je máslo apod. Vyšli mi ve všem vstříc až na to, že porce byly menší, než jsem byla zvyklá z domu. Vždy jsem si výborně pochutnala a hlavně – nemusela jsem to vařit JÁ. 

Poslední dny WHOLE30 měl manžel dovolenou a jedl tedy se mnou všechna tři jídla. Vařila jsem pro nás oba stejně, jen s tím rozdílem, že on měl k jídlu navařenou rýži, těstoviny, brambory, popřípadě si vzal pečivo. Jídla mu velice chutnala a poznamenal, že takhle bych mohla klidně vařit stále. Takže další velké plus. 

Pečené krůtí stehno s dušenou brokolicí, hrstí pečených brambor a čerstvá zelenina

Den 31.
Vím, že jsem několikrát zdůrazňovala, že tento stravovací program není zaměřený na hubnutí, ale vzhledem k tomu, že zatím nemohu popsat jiné výsledky, začnu tedy s porovnáním naměřených hodnot v den WHOLE1 s dnem WHOLE31. V průběhu třiceti dnů se mi podařilo cvičit asi 10x, což není úplně ideální, ale lepší než nic, že? :-)
Je tady měření, vážení a výsledky.


váha
paže
prsa-kojím
pod prsy
/hrudník
pas
nejširší břicho
boky
stehno
lýtko
WHOLE1
69,1kg
30cm
100cm
78cm
79cm
94cm
97cm
55cm
36cm
WHOLE31
65,4kg
29cm
100cm
78cm
74cm
90cm
94cm
53cm
36cm
ÚBYTEK
-3,7kg
-1cm
0cm
0cm
-5cm
-4cm
-3cm
-2cm
0cm



Závěrem
Tento článek píši večer, kdy jedu svůj 34. den whole. Klidně bych takhle mohla pokračovat dále. Zatím mi nic nechybí, ani mě nehoní žádné chutě, chci ale postupně zařadit určité potraviny a pozorovat, jestli to se mnou něco udělá. A chci to udělat správně, když už jsem takto elegantně zvládla minulých třicet dní. Je opravdu důležité zařadit vždy určitou potravinu z jedné skupiny, aby na sobě mohl člověk sledovat změny a ne sníst v jednom jídle více různých potravin a posléze nevědět, s čím tělo bojovalo. Jsem na to hrozně zvědavá. Takže zítřejší odměna bude….wait for it ….
KAFE S MLÉKEM

Žádné komentáře:

Okomentovat