21. srpna 2018

Whole30 – opětovné zavádění

Den 31. a já oficiálně dokončila program Whole30 – jupííí! Nakonec to nebylo zase tak těžké. „A to mám teď jako zase začít jíst normálně?“ blesklo mi hned ráno po probuzení hlavou. To je nesmysl, co? 30 dní se mordovat a pak se urvat z řetězu a zase jíst vše, na co přijdu. Ne, nebojte. Tak divoké to nebylo. Na konci programu Whole30 je důležitá fáze s názvem OPĚTOVNÉ ZAVÁDĚNÍ. Ta fáze je tu proto, abychom mohli postupně zavést krok za krokem danou skupinu potravin a sledovat na sobě, jestli dojde k určitým, především negativním, změnám.
 
Abych pravdu řekla, moc se mi do zavádění nechtělo. Najela jsem si na určitý režim, s určitými pravidly, která mi vyhovovala a držela jsem se jich. Nechtělo se mi zase do světa „bez pravidel“. Režimy, organizovanost, mi dělají dobře, budují ve mně disciplínu, která mi jinak trochu chybí a Whole 30 mi v tomhle sedlo. Naučila jsem se v programu pěkně orientovat, vařit, určovat si velikost a složení porcí. Života bez Whole30 jsem se bála, ale věděla jsem, že takhle přece nechci, ani nemůžu, jíst věčně. Vydržela jsem s Whole30 ještě další čtyři, pět dní a pak začala pomalu zavádět. 

Kniha radí, abyste zavedli vždy pouze jednu určitou skupinu potravin, dále se drželi pravidel Whole30 a pozorovali na sobě změny.

Jako první jsem zavedla alkohol. A to ne z důvodu, že bych se bez něj neobešla, ba naopak, vůbec mi nechyběl, ale jako symboliku oslavy, že mám za sebou zdárně tento program. Večer, po uspání dětí, jsem si se svou maminkou dala skleničku Prosecca. Pěkně jsme si popovídaly a šly spát. No a ráno, to bylo něco. Šílená bolest hlavy, byla jsem neskutečně unavená, nevyspalá, jako bych propařila a propila celý víkend. Nebyla jsem schopná vylézt z postele a dlouhé ráno jsem se trápila na nohou. Mamka byla úplně v pohodě, i když vypila skleničky dvě. 

Dále jsem pokračovala v režimu Whole30 a po dvou dnech jsem si konečně ráno dopřála svoji lásku, kafíčko s mlíčkem. A abych to zavedení mléčných výrobků pořádně oslavila, přihnula jsem si ještě pořádně vychlazeného mléka, přímo z krabice. Do druhého dne jsem opět pokračovala dle pravidel Whole30 a žádné následky, nadýmání, bolesti břicha apod. jsem na sobě nepozorovala. Následující dny jsem do jídelníčku zařadila jogurt a sýr a opět jsem nepozorovala nic zvláštního.

Obecně moc nechápu, proč se v poslední době tolik kravské mléko odsuzuje a je vytlačováno z našich jídelníčků. Určitě si o tom musím něco přečíst, protože i když mám ráda ořechová a rostlinná mléka, nelíbí se mi některé kampaně, které nás masírují a snaží se, abychom kupovali právě zmíněná ořechová/rostlinná mléka či výrobky lactosefree, aniž bychom to kvůli zdravotnímu stavu potřebovali. Už jenom rozdíl ceny u mlék 20kč vs. 70kč mi v něčem trochu napovídá.

Asi týden po ukončení Whole30 jsem se odhodlala zavést pečivo. Protože pomalu začínala letní sezóna a období grilování a všichni a všude básnili o hamburgrech, rozhodla jsem se, že si udělám kvalitního a pořádného hambáče. Zeleninu, maso i majonézu jsem připravila dle pravidel Whole30, to už mám natrénované, tentokrát jsem však nevložila maso mezi dva žampiónky, ale do křupavé, v pekárně koupené housky. Dobrota to byla úžasná! Hamburgery mám moc ráda. Když jsem v předešlém měsíci zjistila, že ho můžu jíst i bez pečiva, užila jsem si to. Nyní jsem se ale opět zakousla do americké klasiky, tak jak to má být. 

Zapomněla jsem Vám napsat, že takto připravený hamburger jsem si dala k obědu. Vychutnala si ho a byla jsem připravená po obědě fungovat tak, jak jsem zvyklá. Lítat kolem dětí, nakrmit je a vše uklidit po vaření a stolování, jít na procházku nebo na hřiště a nebo řádit na zahradě. Začala jsem a asi po dvaceti minutách jsem se svezla na gauč a byla jsem totálně hotová. Cítila jsem se, jako by mě někdo přetáhl lopatou po hlavě. Nemohla jsem rozlepit oči, začala jsem zívat a regulérně usínat na pohovce. Nepomohlo mi ani vyprošťovací kafe. Naneštěstí jsem ten den byla s dětmi sama, takže s pocitem že bych potřebovala pár facek jsem se musela dohrabat vstát z pohovky a jít opět kmitat kolem dětí. Ale nechtělo se mi. VŮBEC! A celé odpoledne jsem byla úplně bez energie.

Odpoledne jsem šla s dětmi ven. Slíbila jsem Emmičce zmrzlinu, a protože jsem už nic „nedržela“ dala jsem si jednu porci jogurtové zmrzlinky se svojí beruškou. Večeři už jsem jela zase v duchu Whole30 a vzpomínala, jak mi bylo po obědě hrozně, a že to nechci zažívat pravidelně. Při usínání už jsem začínala cítit, že mám suché rty a že mě tak trošku pálí, možná ten pocit znáte, no a ráno to tam bylo. Měla jsem prasklé koutky s rudými skvrnami okolo, vystouplou konturou kolem horního rtu, no vypadala jsem jako klaun. Skvělé, tak že by další znamení? Musela jsem to mazat dokonce i Purelanem, jak mě rty pálily (což je maminky asi nejlepší krém na bolavé a rozpraskané bradavky z kojení, co existuje) a léčila si rty několik dní. 

Po téhle anabázi s hamburgerem jsem si uvědomila, že se vyloženě nechci cpát obyčejným pečivem, ale ani se ho nechci úplně vzdát. Každý takový zákaz je těžko udržitelný a člověk má pak zbytečné výčitky, pro nic za nic. (pokud vám to samozřejmě nezakazuje zdravotní stav!) Aktuálně mě hodně baví jíst celožitné pečivo, snažím se i upéct svůj vlastní žitný chlebík, ale zatím nic moc. Hledám te správný recept. Ještě, že to pak jím jenom já. A raději si místo pečiva uvařím k jídlu nějakou jinou přílohu. Ale už jste vyzkoušeli ten žitný rohlík z Alberta? Ten je!

Zapomněla jsem úplně v zavádění na luštěniny. Ale vzhledem k tomu, že i před Whole30 jsme celá rodina luštěniny jedli s velkou pravidelností a bez nějakých obtíží, domnívám se, že ani tady bych na sobě nic nepozorovala.

Od  programu Whole30 a zavedení zmíněných potravin uběhly nyní dva měsíce. Váha se mi drží stále okolo 63kg, plus mínus 1kilo. Takže to, co se jako bonus podařilo shodit při Whole30 i po jeho ukončení zůstalo. I když si dám občas s rodinkou zmrzlinu nebo kousek koláče, který upeču. Jen břicho mi připadá, že se zase trochu víc přifouklo - musím to zkontrolovat metrem. Ale až skončí ta vedra, připadá mi, že si tak skoro všichni okolo mě stěžují, že jsou „jakýsi nafouklí“, přece jenom se teď v těch tropických teplotách snaží tělo držet více vody. Doufám.

Za ty dva měsíce jsem se dvakrát spustila a jedla přes den více bílého pečiva, toho opravdu z bílé mouky a musím Vám říci, že mi zase do pár hodin, v obou případech, začaly pálit rty, popraskaly mi a nebo se udělaly koutky. 

Přineslo mi Whole30 ještě něco?

Naučila jsem se jíst batáty. Vyzkoušela jsem je připravit na různé způsoby a jeden mi vyloženě moc sednul a teď můžu říci, že batát kupuji pravidelně a moc mi chutná.
Naučila jsem se jíst avokádo. Už si nemusím avokádo schovávat do různých pomazánek a dipů, abych ho snědla, i když různé pomazánky z něj jsou výborné! Je prostě báječné jen tak. Stačí ho osolit, opepřit a když mám doma citrón, i mírně pokapat. Mňamka!

Brzy Vám napíši ten svůj nej postup na přípravu batátu.
Odbourala jsem si v hlavě zažitý stereotyp ohledně snídaní. Tím nemyslím nic převratného nebo jiného. Snídám z 90% procent stejně, ale když ráno otevřu lednici a mám tam zbylou porci po včerejším obědě/večeři, nedělá mi problém si dát pečené kuře nebo kousek dušeného hovězího masa hned k snídani s kopou teplé zeleniny. Ale co je teda naprostá bomba, hlavně po ránu, kdy jsem jak tělo bez duše, si dát k snídani horkou polévku, nejlépe nějakou dýňovou, batátovou, mrkvovou a v nich nakrájené masíčko nebo vajíčko natvrdo. To mě okamžitě zahřeje a hned se vstává lépe. V takové polívečce máte kopu zeleniny a bílkovin pohromadě. V zimě budu určitě zařazovat častěji.

Dýňová s vajíčkem na tvrdo
Odbourala jsem hodně pečivo, dávám si ho k jídlu minimálně a nechybí mi. Sacharidy však aktuálně nevynechávám, jen je preferuji ve formě ovesných vloček, různých špaldových pukanců, žitných těstovin, brambor, batáty či rýžové, špaldové mouky, luštěniny apod.

Zůstávám nadále u 3 – 4 jídel za den. Jak už jsem hodněkrát napsala dříve, tu dopolední svačinu tam prostě nenarvu. Časově to s dětmi nestíhám, většinou se dopoledne snažím i cvičit. Když mě přepadne hlad, nehladovím a netrápím se, a prostě si dám oběd klidně už v 11 hodin.


Žádné komentáře:

Okomentovat