O mně a blogu
Jmenuji se Renata, je mi 28 let a
v říjnu 2015 se nám s manželem narodila dcera Emma. Mám ráda sport, pravidelně se mu věnuji sama,
tak i s manželem. Zajímáme se o zdravé a kvalitní stravování, i když
občas rádi zhřešíme, ale hold se člověku sem tam zasteskne po české kuchyni a ty
babiččiny koláče vždy tak pěkně voní….
Během těhotenství jsem přibrala
skoro 25kg. Nemohu říci přesnou váhu, protože ke konci těhotenství už jsem se
odmítala strachem vážit a doktorům jsem jen opakovala číslovku 84kg (z
původních 62Kg). Nikdy jsem nebyla vyloženě holka s dokonalou postavou a
plochým břichem, ale díky své výšce a šikovně zvolenému oblečení jsem vypadala
jakžtakž hubeně a cítila se dobře. Odjakživa mám ráda jídlo a vím, že když se
urvu z řetězu, mám rychlé sklony k tloustnutí a vše se mi ukládá
hlavně do oblasti břicha. Po mamce mám zděděné hubené nohy a plochý zadek,
takže mé občasné úlety s váhou směrem nahoru šly lehce zamaskovat legínami
(díky za ně) a delším tričkem či svetříkem. Pak se stačilo pár týdnu hlídat,
pořádně máknout v posilce a byla jsem zpět na své původní váze - dokud
zase nepřišly vánoce, zkouškové nebo dovolená s all-inclusive stravou.
Z toho důvodu jsem si vždycky říkala, že až někdy budu těhotná, musím se
kousnout a ztloustnout minimálně.
Bohužel má noční můra se stala
skutečností. Připadá mi, jako bych začala nabírat už od druhého dne, co mi
gynekolog potvrdil, že jsem těhotná. I když jsem se snažila hýbat na
pravidelných hodinách plavání pro těhotné po celou dobu těhu, jako instruktorka
spinningu jsem jezdila své hodiny až do konce pátého měsíce a běhala opatrně a
pomalu až do konce šestého, kila šla pomalu, ale jistě nahoru. Nebudu si tady
mazat med kolem pusy, samozřejmě tomu pomohly i časté dortíky
v kavárničkách a zmrzlinka (taky byly čtyřicítky celé léto), no prostě
jsem si to dopřála trošku více častěji (někdy víc a víc) něž normálně a
v hlavě mi proběhla taková ta typická věta, „kdy jindy, když ne v těhotenství?“.
:-D Nejhorší na tom celém bylo to, že když jsem někomu řekla „už mám 15kg
nahoře“ nikdo mi to nevěřil. Celá ta váha se mi šikovně rozkládala po celém
těle a do břicha, (kde to nešlo poznat, protože bylo krásně napnuté) a při
další kávičce s kamarádkou jsem si ten dortík zase dala bez výčitek,
protože přece vypadám pořád dobře, ne?
Z porodnice jsem odcházela
už se 77kg. V hlavě člověku proběhne: „supr, to jde rychle“ a na konci
šestinedělí už váha ukazovala 73kg. Ale týdny plynuly a já stále nezapnula
žádné své kalhoty a nedopnula žádnou bundu. Jasné znamení, musím začít cvičit.
Začala jsem na internetu hledat a hledat, kdy můžu začít, jak můžu začít a čím
mám začít. Hodně článků mě odrazovalo, poukazujíc na riziko s rozestupem
břišních svalů a riziko přerušení kojení apod. Řekla jsem si, že na to půjdu
pomalu. Zaměřila jsem se pořádně na posílení pánevního dna, nechala si zkontrolovat
rozestup (diastázu) břišních svalů, vzala kočár a zkusila poprvé pomalu
vyběhnout – což se sice velmi rychle proměnilo na rychlou chůzi, ale po návratu
domů jsem z toho pohybu měla takovou radost, jako kdybych uběhla maraton.
Jenže za chvíli udeřila zima
plnou silou, občas pršelo a hlavně začal být mráz a sníh, a s tím taková
ta nechuť v tomhle počasí jít běhat s kočárem. Hned jak jsem dceru
uspala, zkoušela jsem různě cvičit doma, ale ten můj miláček přes den umí
zaspat a spát jen v kočáře, takže veškeré snahy skončily vždy
v momentě, kdy si po pár minutách moje Emma uvědomila, že se jí vlastně
DOMA spát nechce a dala to jasně svým hlasitým řevem najevo.
Po pár nezdařených pokusech jsem
zjistila, že moje jediná šance na pravidelnější pohyb je, buď být pořád
s kočárem venku, nebo zkusit do toho zapojit nějak i dítě. A tak jsem
začala hledat opět na internetu a s mým překvapením jsem zjistila, že
toho vlastně moc v téhle oblasti neexistuje. Nezbývalo mi teda nic jiného, než posbírat to
málo, co na internetu je, zapojit svoji představivost, činky zkusit nahradit
dítětem a snažit se to sesumírovat a udělat z toho nějaké to cvičení.
Protože se domnívám, že s podobným
problémem se určitě potýká plno novopečených maminek, chtěla bych se na těchto stránkách
o vše s vámi podělit. Doufám, že se Vám to bude líbit a třeba i trochu pomůže. Takže jediné co už Vám chybí k vaši pěkné postavě a dobrému pocitu je vzít dítě do
náručí a zacvičit si s ním nebo vyrazit ven s kočárkem!
Žádné komentáře:
Okomentovat