O mně a blogu



Jmenuji se Renata, je mi 28 let a v říjnu 2015 se nám s manželem narodila dcera Emma. Mám ráda sport, pravidelně se mu věnuji sama, tak i s manželem. Zajímáme se o zdravé a kvalitní stravování, i když občas rádi zhřešíme, ale hold se člověku sem tam zasteskne po české kuchyni a ty babiččiny koláče vždy tak pěkně voní….

Během těhotenství jsem přibrala skoro 25kg. Nemohu říci přesnou váhu, protože ke konci těhotenství už jsem se odmítala strachem vážit a doktorům jsem jen opakovala číslovku 84kg (z původních 62Kg). Nikdy jsem nebyla vyloženě holka s dokonalou postavou a plochým břichem, ale díky své výšce a šikovně zvolenému oblečení jsem vypadala jakžtakž hubeně a cítila se dobře. Odjakživa mám ráda jídlo a vím, že když se urvu z řetězu, mám rychlé sklony k tloustnutí a vše se mi ukládá hlavně do oblasti břicha. Po mamce mám zděděné hubené nohy a plochý zadek, takže mé občasné úlety s váhou směrem nahoru šly lehce zamaskovat legínami (díky za ně) a delším tričkem či svetříkem. Pak se stačilo pár týdnu hlídat, pořádně máknout v posilce a byla jsem zpět na své původní váze - dokud zase nepřišly vánoce, zkouškové nebo dovolená s all-inclusive stravou. Z toho důvodu jsem si vždycky říkala, že až někdy budu těhotná, musím se kousnout a ztloustnout minimálně.

Bohužel má noční můra se stala skutečností. Připadá mi, jako bych začala nabírat už od druhého dne, co mi gynekolog potvrdil, že jsem těhotná. I když jsem se snažila hýbat na pravidelných hodinách plavání pro těhotné po celou dobu těhu, jako instruktorka spinningu jsem jezdila své hodiny až do konce pátého měsíce a běhala opatrně a pomalu až do konce šestého, kila šla pomalu, ale jistě nahoru. Nebudu si tady mazat med kolem pusy, samozřejmě tomu pomohly i časté dortíky v kavárničkách a zmrzlinka (taky byly čtyřicítky celé léto), no prostě jsem si to dopřála trošku více častěji (někdy víc a víc) něž normálně a v hlavě mi proběhla taková ta typická věta, „kdy jindy, když ne v těhotenství?“. :-D Nejhorší na tom celém bylo to, že když jsem někomu řekla „už mám 15kg nahoře“ nikdo mi to nevěřil. Celá ta váha se mi šikovně rozkládala po celém těle a do břicha, (kde to nešlo poznat, protože bylo krásně napnuté) a při další kávičce s kamarádkou jsem si ten dortík zase dala bez výčitek, protože přece vypadám pořád dobře, ne?

Z porodnice jsem odcházela už se 77kg. V hlavě člověku proběhne: „supr, to jde rychle“ a na konci šestinedělí už váha ukazovala 73kg. Ale týdny plynuly a já stále nezapnula žádné své kalhoty a nedopnula žádnou bundu. Jasné znamení, musím začít cvičit. Začala jsem na internetu hledat a hledat, kdy můžu začít, jak můžu začít a čím mám začít. Hodně článků mě odrazovalo, poukazujíc na riziko s rozestupem břišních svalů a riziko přerušení kojení apod. Řekla jsem si, že na to půjdu pomalu. Zaměřila jsem se pořádně na posílení pánevního dna, nechala si zkontrolovat rozestup (diastázu) břišních svalů, vzala kočár a zkusila poprvé pomalu vyběhnout – což se sice velmi rychle proměnilo na rychlou chůzi, ale po návratu domů jsem z toho pohybu měla takovou radost, jako kdybych uběhla maraton. 

Jenže za chvíli udeřila zima plnou silou, občas pršelo a hlavně začal být mráz a sníh, a s tím taková ta nechuť v tomhle počasí jít běhat s kočárem. Hned jak jsem dceru uspala, zkoušela jsem různě cvičit doma, ale ten můj miláček přes den umí zaspat a spát jen v kočáře, takže veškeré snahy skončily vždy v momentě, kdy si po pár minutách moje Emma uvědomila, že se jí vlastně DOMA spát nechce a dala to jasně svým hlasitým řevem najevo. 

Po pár nezdařených pokusech jsem zjistila, že moje jediná šance na pravidelnější pohyb je, buď být pořád s kočárem venku, nebo zkusit do toho zapojit nějak i dítě. A tak jsem začala hledat opět na internetu a s mým překvapením jsem zjistila, že toho vlastně moc v téhle oblasti neexistuje.  Nezbývalo mi teda nic jiného, než posbírat to málo, co na internetu je, zapojit svoji představivost, činky zkusit nahradit dítětem a snažit se to sesumírovat a udělat z toho nějaké to cvičení.

Protože se domnívám, že s podobným problémem se určitě potýká plno novopečených maminek, chtěla bych se na těchto stránkách o vše s vámi podělit. Doufám, že se Vám to bude líbit a třeba i trochu pomůže. Takže jediné co už Vám chybí k vaši pěkné postavě a dobrému pocitu je vzít dítě do náručí a zacvičit si s ním nebo vyrazit ven s kočárkem!

Žádné komentáře:

Okomentovat